Už jste slyšeli o sdružení pro handycapované Míša a Míša? Že ne? To můžete snadno napravit. Včera v pravé poledne totiž otevřelo svůj první krámek.

Na dolní straně Karlova náměstí v průchodu, kde je i kavárna a vinárna, proběhla vernisáž. V doprovodu kytary a saxofonu zněly písně z osvobozeného divadla i hity šedesátých a sedmdesátých let. Předsedkyně občanského sdružení Hana Nejedlá však byla trochu nervózní. „Měl přijít někdo z města, aby přestřihl pásku, ale nikdo zde není,“ upřela po půl hodině marného čekání zrak na senátora Františka Bublana (ČSSD), který stál mezi přihlížejícími. „Ale ano, rád se aktu ujmu, když už jsem tady,“ přihlásil se k roli náhradníka senátor.

Minulý týden jsem si zašel na Městský úřad v Třebíči pro nový občanský průkaz. V zaměstnání jsem si domluvil, že v pátek přijdu do práce později a ráno si vyřídím novou občanku. V osm hodin jsem byl na úřadě a myslel si, že budu mezi prvními. Stalo se.

Pro úředníky mezi prvními, na tabuli čekajících číslo 14! Ale budiž. Viděl jsem pět boxů s čísly 3 – 7. Nevím, kde jsou boxy s čísly 1 a 2, ale to mi v té chvíli bylo jedno. Pět boxů určitě 14 čekajících do hodiny zvládne. Šeredně jsem se zmýlil. Za prvé - místo pěti fungovaly pouze dvě přepážky. Nervozitu čekajících umocňovali stále noví příchozí žadatelé. Navíc jako první šla na řadu paní se třemi malými ratolestmi. Tedy jedna přepážka se „zasekla“ na půl hodiny!

Druhá úřednice možná dělala co mohla, ale bylo to málo.