Neznám nikoho, kdo by zůstal lhostejný při zprávě o tragédii v Jaroslavli. Během chvíle, chyby pilota, vadného paliva či vady letadla… je to vlastně jedno, vyhasl život mnoha mladých a krásných lidí. Mezi 43 obětí havárie byli i tři naši reprezentanti Jan Marek, Karel Rachůnek a Josef Vašíček. Chlapi, kteří dělali radost mnohým z nás. Fandili jsme jim a mnohokrát skandovali „Hoši děkujem!“. Bohužel, nejde už jinak než v minulém čase. Přesto, určitě zůstanou v nás živé vzpomínky. „Rachna-kachna“ v semifinále se Švédy na MS v Německu, Jan Marek na témže mistrovství proměnil dva rozhodující nájezdy a poslal náš tým do semifinále, resp. do finále. Pepa Vašíček dal ve finále MS ve Vídni potvrzující a uklidňující gól do sítě Kanady. Právě k Pepovi jsem měl nejblíže. Velký přítel třebíčského trenéra Kamila Pokorného byl opravdu báječný kluk. Možná to zní jako klišé, ale takto se o něm nemluví jen z piety. O Pepovi se takto mluvilo i za života. Byl to fajn kluk, který byl opravdu velmi skromný.

Co je pro moravské vinaře opravdovou chloubou? Pro mnohé je to burčák. Udělat správný a chutný burčák totiž umí málokdo. Prodat cokoli, co se tak jmenuje, umí skoro každý. Ortodoxní vinaři dokonce říkají, že pravý správný burčák existuje jen několik málo hodin, poté už je tzv. zlomený. Burčák jsou zkvašené hrozny, které neustále pracují a kvasný proces trvá po celou existenci nápoje. Správný burčák má poměr alkoholu a cukru 50/50. Ve zlomeném burčáku už převažuje alkohol nad cukry. Jelikož burčák stále pracuje, nelze ho např. převážet, nebo delší dobu (i třeba 6 hod.) uchovávat v uzavřených lahvích. Většinou se nechává otevřený, nebo lehce přikrytý uzávěrem. Lze diskutovat nad kvalitou nápoje prodávaného jako burčák v Třebíči.